čtvrtek 31. ledna 2013

Segedínský guláš podle Romana Vaňka*


Vaření české kuchyně pokračuje podle plánu a mě zanedlouho čeká srnčí svíčková, jsem zvědavá, jak se s tím popasuju! Ale snad mi kuchařka pana Vaňka zase poradí.
Je to již pár dní, co jsem dělala tento segedínský guláš podle Pokladů klasické české kuchyně a musím říct, že ačkoliv na to nejsem, omáčka fakt chutnala i mně. Navíc jsem věděla, že budu srovnávána s Markovou babičkou, která dělá údajně nejlepší segedín. A víte co? Marek prohlásil, že se dělíme o první místo. Jupí!
Tak abyste byli také pochváleni, zkuste ho.

Na 4-6 porcí potřebujete:
800 g vepřové plece
4 cibule, 4 stroužky česneku
400g kysaného bílého zelí (vymačkaného. pokrájeného, nálev uschováme na dochucení)
3 lžíce másla (R. Vaněk uvádí sádlo)
1 lžička drceného kmínu
2 lžíce sladké papriky
4 bobkové listy
1,2 l vývaru 
2 lžíce hladké mouky
sůl
pepř
200 ml smetany (31% min)
3 lžíce zakysané smetany k podávání

Postup:
Na másle orestujeme nadrobno nakrájenou cibulku dozlatova a přidáme drcený kmín. Na cibulce orestujeme maso nakrájené na kostky (3x 3 cm) tak, aby se zatáhlo. Přidáme prolisovaný česnek, zaprášíme moukou a zhruba minutu restujeme. Přidáme sladkou papriku (a případně i pálivou dle chuti) a krátce zarestujeme.
Zalijeme vývarem, přidáme bobkové listy a na mírném ohni dusíme pod pokličkou do poloměkka, zhruba 30 minut. Poté přidáme zelí a trochu nálevu ze zelí. Za občasného míchání dusíme pod pokličkou zhruba další půl hodinu, dokud maso není měkké.
Vmícháme smetanu pro zjemnění a na mírném ohni provaříme zhruba 5 minut, aby se chutě spojily.
Dochutíme solí a pepřem. Podáváme se lžičkou zakysané smetany.



A takhle skončily talíře!:)
Dobrou chuť!

pondělí 28. ledna 2013

Zimní schovávačka*

Venku hrozně mrzlo, ale sníh se tak krásně třpytil a za oknem to vypadalo jako v pohádce. 
Vzala jsem tedy foťák, že si udělám pár fotek na zahradě. Ejhle.
Naší malé jezevčici Sisi se v tomto mrazu nikdy nechce ven, když jde ale někdo s ní a může si s ním hrát na schovávanou, to jde hned!
A tak jsem fotila a k tomu byla rozptylována naší císařovnou, která si hraje na Bonda nebo co. Jakmile řeknete, že ji vidíte, rozuteče se jako o život a zaleze v dalším křoví. Je to prostě zvíře! Naše!















Posíláme se Sisi mrazivé pozdravy!

čtvrtek 24. ledna 2013

Novoroční předsevzetí

Nový rok už tu chvilku s námi je. Je měsíc od Vánoc a já tu straším s Novoroční předsevzetím. Opravdu jsem si toto předsevzetí dala už 1.1.2013. Jen bylo zrovna před mým prvním zkouškovým a já měla pocit, že to musí být přece tak strašně těžké, když jste na vysoké škole! No, zkouškové nám začalo toto pondělí a já už mám od úterka všechno hotovo díky předtermínům. Hurá! 
Díky tomu, že jsem tak dva týdny skoro nespala a pořád se jen učila na další den, můžu říct, že mám měsíc prázdnin a to se vyplatí!:) 
Ale teď už k tomu předsevzetí. 
A to je, abych se v roce 2013 naučila vařit českou kuchyni!
Víte, já sama ji moc nemusím až na výjimky. A ty se týkají většinou polévek (kulajda, bramboračka, česnečka...). Na českou kuchyni ani nejsem zvyklá, protože ani doma ji maminka moc nevařila. Možná to bylo tím, že tatínek pracoval v zahraničí a tak se vařilo jen pro dvě holky, kterým nejvíc na světě chutnal losos na pomerančích, fazolky na smetaně nebo zapečená brokolice se sýrem. Jo, to jsou jídla mého dětství. No, ale já si řekla, že ryby umím snad už na všechny způsoby, těstoviny taky, není asi žádná zelenina, ze které bych neudělala krém a sushi už taky motám docela obstojně. 
Je tedy čas přejít na další level, českou kuchyni. Ona totiž není zase tak jednoduchá. Největší potíže mi asi bude dělat maso.
Nejsem s ním totiž zrovna kamarádka, vystačím si s rybou. Ne, že bych ho vyloženě odmítala, když je schované v lasagních, tak je fajn, ale že bych ho nějak extra vyhledávala, to zas ne. No, a protože jsem s masem opravdový amatér, jsem opravdu ráda, že jsem dostala knížku Hovory s řezníkem od Jany Florentýny Zatloukalové. Je opravdu skvělá! Tak nějak jsem naznačila, že bych si ji přála a ona tak nějak pod tím stromečkem byla. Hurá! 
Pokud máte strach z výběru nebo zpracování masa, určitě si ji kupte! Je rozdělená na kapitoly od toho nejjednoduššího (zpracování mletého masa, masové nudličky, plátky) až po opravdová mistrovská díla (jelení steaky s brusinkovou omáčkou nebo carpaccio).

Dalším mým pomocníkem má být kniha od pana Vaňka Poklady klasické české kuchyně. Ano, poklad je to doslova. Už jsem z ní zkusila guláš, vepřového vrabce, tvarohové knedlíky a dneska segedínský guláš a vše bylo perfektní! Složitější postupy jsou nafocené a zatím jsem nenarazila na nic, co by nebylo jasné. Většina receptů je tak na 6 porcí, proto dělám všeho půlku a stejně je toho vždycky kotel, ale vždycky se to sní rychle. Pokud bych měla doporučit jen jednu jedinou knížku na českou kuchyni, tak tuhle! 


Další knížka, která mi má pomáhat, je kniha Jezte česky aneb Rok v naší kuchyni od Jany Vašákové a Zdeny Skokanové N. Tato kniha je zajímavá tím, že je rozdělená na jaro, léto, podzim, zimu a u každého ročního období najdete recepty ze surovin, které jsou zrovna v sezónně a běžně dostupné u nás. Musím přiznat, že mě zaujaly hlavně fotky.

 Chystám se vyzkoušet nějaké recepty, ale více mě zaujaly recepty na jarní a letní období, než ty zimní. 

Dalšími dvěma skvosty jsou knihy o bylinkách, které si chci už dlouho vysázet na balkónku. Trošku mi to překazila zima, takže čekám na jaro a pustím se do toho. 

První knížka se jmenuje Bylinky v kuchyni a skvělá je v tom, že vás provede jejich pěstováním (názorné fotky budou moc užitečné), poradí vám, jak bylinky skladovat a jak je použít. Knížka sice neobsahuje tolik receptů, ale je plná skvělých fotek a věřím, že na jaře mi hodně pomůže s prvním krokem.

Druhou knihu jsem dostala od sestřičky k Vánocům a udělala mi velkou radost. Nejdříve jsem se bála, že bude podobná, jako ta předchozí, ale vůbec tomu tak není! Vaříme s bylinkami je obsáhlejší a hlavně tam najdete více receptů. Fotky nemá sice žádné, ale každá bylinka je nakreslená, představená a jsou uvedené její účinky. 

Tak a to je asi tak vše, co se týče mé momentální inspirace. Vím, že moje recepty byly do teď hlavně sladké, občas nějaká ta rybka nebo tak a teď na vás vyrukuju s českou kuchyní. Nebojte se, nebudu vařit jen českou kuchyni, ale občas se tu nějaký ten recept objeví a je jen na vás, jestli si na něj se mnou troufnete (no troufnete, ono to asi zas tak těžké není, ale chápejte, pro mě je to španělská vesnice). 
Jaký máte vztah k české kuchyni vy?
A co, jde do toho někdo se mnou?:)

Mějte se krásně a ať se všechna předsevzetí daří plnit!